Naše dovolená - toulky po Česku (Morava, Bílé Karpaty)

Našla jsem si chvilku na psání. A tak jsem ráda, že jsem sepsala první část naší dovolené po ČR. Tento rok jsme se rozhodli cestovat po České republice, máme to tu přeci taakkk krásnééé...

Náš plán byl jen hrubý, ostatní jsme ladili během dovolené. Nemít vše naplánované je skvělé. Poslední dobou celkově nerada něco přesně plánuji, protože pak je vše stejně jinak, takhle nevíte a ze všeho máte radost. Mnohem lépe pak žijete okamžikem než tím, co bude.

Na první den jsme neměli zajištěné ubytování, ale tip na přespání jsme měli. Vzhledem k počasí jsme se rozhodli první den spát pod širákem. Kde to Vám prozradím za chvíli.
Cesta byla pohodová. Tarvosek má cestování rád. Na dálnici většinou chrápe a v obcích pozoruje dění. Pokud máte štěně, tak ho učte od malička kousky a postupně zvyšujte vzdálenosti. Často vidím pejska, který auto nezvládá a zejména tím, že jako malý nebyl na auto připraven. Také je dobré během jízdy dělat jakoby nic, žádné litování, muckání... čim víc to bude normální tím lépe pro parťáka :).

Kousek od finálního místa jsme navštívili hrad Svojanov. Jedná se o jeden z nejstarších hradů u nás, pro znalce architektury je zajímavostí, že se zde mísí gotika s empírem. Hrádek je kouzelný, upravený. A i přes krásné místo jsme si tu prožili naší první a poslední krizi naší dovolené :)).

Přičítám to tomu, jak se těšíte, tak moc na dovolenou, že když přijde chcete si to opravdu užít a jak něco nesedne hlavně u nás ženských dle představ, tak nás to prostě rozhodí. Měla jsem velký hlad a těšila se, že se najím a poté si prohlédnu hrad, ale muž přišel usměvavý s lístky na prohlídku hradu. Když jsem se dozvěděla, že máme za chvíli prohlídku, která bude trvat dvě hodiny....... Snažila jsem se pro svého muže to zvládnout, ale nešlo to :).

Kombinace nevyvenčený pes, a hlavně hladová žena, opravdu nebyl dobrý nápad. Nikomu to nedoporučuji! Pes rušil prohlídku a kňoural asi i četl mě, protože mě bublalo v břiše a myslela na svůj hlad. Říká se, že hladový člověk dobře loví a soustředí se, ale u mě to tedy neplatí. Konec prohlídky jsme nechali na mužovi a my se odpojili. Restaurace je tu krásná i s dobrým hodnocením, ale znáte to, jak se něco začne hroutit, tak to pokračuje, protože se špatnou náladou si přitáhnete jen to další negativní. Probíhala zde svatba a kuchařky byly na ní odvolány, když jsem dosedla ke stolu, takže my jsme se jídla nedočkali. Před hradem jsem si dala párek v rohlíku, abych vydržela a muž to se mnou přežil. Vyvenčili jsme Tarvoska a hurá jde se pokračovat...

Rozhodli jsme se už neztrácet čas a vyrazit rovnou na místo pro přespání. Náš plán byl přespat, co nejblíže u Býčí skály. Býčí skála leží v Josefovském údolí mezi městy Adamov a Křtiny, ve střední částí Moravského krasu. Je to hodně tajemné místo.

Měli jsme velké štěstí, protože zrovna u jeskyně byli jeskyňáři. Povolili nám otevřít ohniště a přespat pod širákem přímo před Býčí skálou. Hned, jak jsme vybalili, tak se vařilo, my si na dřívkáči (turistický vařič) ohřáli polévku. Dřívkáč je jinak úžasná pomůcka, aby se jídlo ohřálo rychle. Tarvos to měl snadný, protože jídlo měl na první den přichystané. Hned se nám zvedla nálada. Pak už jen oheň, pivo...

Tarvosek na nás pořád koukal a bylo vidět, že přemýšlí, kde bude spát. Ve chvíli, když jsem rozdělala ležení na zemi, začal v tom lítat a radostí se mohl zbláznit, že má místečko. Škoda, že jsem to nestihla natočit. Součástí ležení musí být beránkové deky bez těch by to nešlo. Nejsou z pravého beránka, ale říkám jim tak, jak hebké a teplé jsou. Každý rok kupujeme spací pytle, ale nějak jsme se k tomu pořád nedostali. Tarvosek byl převážně na stopovačce, jelikož hned kousek od nás je silnice a je tu hodně myší... a ten náš syčák rád loví hlavně ty hlodavce.

V noci jsem doufala, že nás nic nebude obtěžovat. Moc mě zajímalo, jak se v místě budu cítit já i náš pes. Býčí skála je jedno velké tajemství. Bylo zde nalezeno hodně artefaktů, které najdete ve Vídni v přírodovědném muzeu. Škoda, že to není vystaveno u nás. V jeskyni krom jiného bylo nalezeno velké množství těl, dle všeho se pravděpodobně jednalo o tzv. Halštatský pohřeb spojený s lidskými obětmi. Jednalo se o pohřeb vznešené osoby, se kterým museli odejít ze světa i jejich ženy, čeleď i koně. Martin Golec, arechelog, napsal o tomto místě elektronickou knihu a jeho poznatky jsou velmi zajímavé. Údajně místo bylo zasvěceno bohyni středoevropské obdobě řecké Démétér, bohyni plodnosti, úrody a regeneraci světa. A od toho se zde našlo spoustu darů... bylo to významné duchovní místo. Já osobně jsem před jeskyní nic negativního necítila.

Tarvos hezky v noci hlídal, ale v jednu chvíli vrčel a štěkal směrem na cestu z jeskyně, že jsem se lekla, ale to se jen jeskyňáři vraceli z jeskyně. Spalo se opravdu dobře, občas jsem zaslechla jen nějaké chroustání menší zvěře, ale jinak nás nikdo neobtěžoval.
Další den nám jeden z jeskyňářů nabídl a provedl kouskem jeskyně. Samozřejmě bez psa, ty do jeskyně nesmí. Byl to krásný zážitek. Jeskyně je krásná, i když chvilkama jsem měla husinu z toho, co se tam vše asi stalo. Místo jsme uklidili jako bychom tam nikdy nebyli a vydali se na další část naší cesty.

Další díl naší cesty jsou Beskydy, nádherná a malebná vesnička Pulčín. Ubytování v téhle vesničce Vám opravdu doporučuji. Náš penzion se jmenoval Penzion Pulčiny 43, https://penzion-pulciny-43.penzion.cz.

Máme k dispozici apartmán, který nám parádně vyhovoval. Jediné mínus jsou asi schody, které jsou dobré na zimu, ale pro psa nepříjemné. Jsou to takové ty kovové s otvory, ale Tarvosek to zvládl, i když nerad.

Venku je krásné posezení. My jsme ho moc nevyužili, protože celý den jsme byli pryč a když jsme se vrátili tak pršelo. Na procházky se psem je to úžasné a kousek je i pěkné trempské místo – kempík na přespání, najdete tam vše, kuchyňku, vodu, kadibudky... Místa na sezení pod stříškou... i případné přespání pod stříškami za deště. Ve vesničce je i dobrá restaurace Stodola.

Po příjezdu jdeme vždy jen na procházku po okolí. Byla to těžká romantika.

Na druhý den jsme naplánovali výlet. Mapu naší trasy Vám sem opět přidám. Zajímavostí je, že v tomto místě je skvělý vzduch. Majitel penzionu nám vyprávěl, že sem lidi jezdí na ozdravné pobyty s dýchacími problémy.
Výlet č.1 zabalila jsme věci pro Tarvoska - lékárničku Tarvose, sušené maso, pláštěnku, misku a vodu. Část trasy je jasná - Pulčínské skály (skalní město), hrad Pulčiny. Je to největší pískovcové skladní město v Bílých Karpatech. Další část cesty již improvizujeme.

Výšlap je trochu těžší i pro psa, ale náš Tarvos je úplný horolezec, baví ho skákat po kamenech a lézt nahoru. Zvládl to bez problémů. Cesta vede po modré.

Poté jsme pokračovali po Javornickém hřebenu. Zakázali jsme si houbaření, ale po cestě jsme sesbírali několik praváků. Nešlo to přehlížet, ale udrželi jsme a nešli více do lesa. Měli jsme z toho radost, protože jsme věděli, že něco usušíme a uvaříme bramboračku.

Byla to nádherná procházka a my jsme si to užili od začátku až do konce. Ušli jsme asi 14 km těžším terénem.

Dokonce jsem vytáhla i Tarvose lékárničku, protože muž se o něco řízl, a tak měla premiéru, i když je psí :). Po výletě je skvělé se zastavit v restauraci Stodola.

Dali jsme si tu pivko, jídlo a potkali tu příjemný pár se dvěma fenkami. Byl s nimi pohodový pokec a Tarvosek, i když byl na smrt unaven, tak okamžitě díky dámské návštěvě ožil. Pokud byste si snad článek četli tak doufám, že mi pošlete ty společné fotografie a třeba se zas někdy potkáme, předem moc díky! Jinak nám vyprávěli, že zde proběhla akce pro chlupáče, dogtrekking VALAŠSKÉ KLOBOUKY. Prý velmi vydařená akce, http://psisportyvk.cz/kotary

Další den jsme se vydali na Čertovy stěny u Lidečka, skály tvoří asi 150. Je to stěna oblíbená horolezci.

V lese za ním jsme si odskočili na sběr hub, ale našli jsme jen pár kousků. Další přesun je skrz malebné městečko Valašské Klobouky, kde jsme se po cestě zpět zastavili na doplnění zásob. Najdete zde krásné řeznictví, vinárničku, pekařství i dobrou zmrzlinu.

Naší další zastávkou je Koliba. Je třeba něco pojíst před návštěvou hradu. Tentokrát jsme poučeni. Snědli jsme to, protože jsme měli velký hlad, ale s Kolibou to nemá nic společného. A s typickým jídlem pro Bílé Karpaty už vůbec ne. Je to taková nouzovka a majitel by si měl název Koliba sundat a dát si tam třeba Motorest.

Hrad, který nás zaujal a stojí za návštěvu je Brumov. Moc hezký hrádek z první poloviny 13.století.

Venku jsou krásná pódia pro kulturní akce a já si na jednom zablbla s Tarvosem a snažila mužovi zahrát a ukázala tak pár triků, co jsme se naučili. Ani jsem si nevšimla, že nás pozorují i jiní lidé a po skončení nás dokonce čekal potlesk. Na fotografii můžete vidět poklonu.

Dole pod hradem je potok, kde se Tarvos zchladil. Ten den bylo pořádné horko.

Večer jsme se sbalili, protože nás čekal další přejezd, další část naší cesty, další dobrodružství.
Při přejezdu se snažíme ještě něco po cestě navštívit. Zastavili jsme tak u vodní nádrže Bystřičky.

Poprvé jsem zde viděla pod přehradou plavat tolik obrovských ryb.

Během sezóny to tu asi dobře žije. V příjemném bufet u Hoňase u parkoviště jsme si dali výborné hermelíny a ochutnali nakládaná vajíčka v octu. Je vidět, že tady to, co se týče chuťovek umí.

Poslední zastávkou je vodopád Bystřička a hurá jedeme dál, naše další zastávka byly Jeseníky.

Určitě už teď víme, že do Bílých Karpat se vrátíme a už se na to těším. Je to moje srdcovka!

Děkuji všem za návštěvu a snad bude inspirací na dovolená s Vaším chlupáčem.

Pokračování příště :)

Užívejte! Mějte se krásně Markéta a její smečka :)

A ještě slíbená mapka Pulčínský výlet:

https://mapy.cz/s/gefulunapu